Virtuální realita je pojem, který se skloňuje napříč celým světem. Jak ale tento fenomén vlastně funguje? Jinými slovy, jak je možné, že se po nasazení brýlí můžete dostat třeba na vesmírnou stanici nebo na nejslavnější automobilové závody?
V současné době se výrobě brýlí věnuje hned několik firem. Mezi nejznámější patří Oculus, Samsung a Google. Mezi nejnovější kousky patří Meta Quest Pro, které představil nedávno sám Mark Zuckerberg. Virtuální realita ale k provozu potřebuje víc než jen brýle – konkrétně ještě libovolnou platformu pro spuštění požadované aplikace a něco, čím budete virtuální realitu ovládat. To mohou být speciální ovladače, ale stejně tak klávesnice a myš.
TIP: Informace o META QUEST PRO
Hlavní funkcí virtuální reality je zobrazování zrakových vjemů v životní velikosti. Díky pohybovým senzorům se můžete volně rozhlížet, takže máte pocit, jako byste se ocitli uprostřed dění. Brýle v sobě mají dva LCD displeje (pro každé oko jeden) a mezi nimi optickou čočku, která vytváří stereoskopický 3D obraz ohýbáním 2D obrazu. Pokud s nasazenými brýlemi střídavě zamrkáte očima, bude obraz mírně skákat.
Důležitým parametrem je počet snímků za vteřinu, tedy FPS. Plynulé video musí mít víc než 60 fps, jinak by vypadalo nepřirozeně, trhaně a mohlo by navodit až pocit malátnosti. Dnes už je standardem brýlí zobrazovat minimálně 90 fps.
Nedílnou součástí virtuální reality jsou zmíněné pohybové senzory, které posouvají obraz ve všech osách podle náklonu a otočení hlavy. Ke snímání pozice využívají brýle gyroskop, akcelerometr a magnetometr. Důležitá je co nejmenší odezva, a to pod 50 milisekund, jinak bude obraz působit zasekaně.
Se správnou odezvou se musí ostatně potýkat i ovladače, které při hře držíte v ruce. Pokud by mezi pohybem vašich rukou a pohybem ve hře vznikala prodleva, hra by byla zcela nehratelná.
Celou virtuální realitu dokresluje 3D audio, díky kterému slyšíte zvuky přesně z té strany, ze které by měly reálně přicházet. Vytváří tak spolu s obrazem dokonalou iluzi pro mozek.